I když se jedná o tu nejdůležitější roli v každém týmu, tak bohužel je tu stále ten problém, že začínající In-Game Leadeři nemají tolik prostředků k tomu, aby se na tuto roli dokonale připravili. K dispozici je jen málo informací a návodů. Stará videa, záznamy z TeamSpeaku anebo různé diskuze o tom jak by to asi mělo vypadat je opravdu málo pro hráče, kteří se chtějí věnovat vedení hry. V tomto článku vám vysvětlím, jaké jsou některá nepsaná pravidla pro vedení hry. Z větší části se většina In-Game Leaderů řídí těmito pravidly, i když určitě existují určité výjimky.
Nemusíte na všechno dohlížet (micromanagement)
„Micromanagement je styl řízení při kterém vůdce pravidelně a velmi detailně řídí a kontroluje práci svých svěřenců“
Micromanagement je něco, co si myslíte, že je velmi důležité pro týmovou hru, ale není tomu tak. Můj názor je takový, že micromenežování hráčů může narušit týmové prostředí a hráči se pak nemusí cítit pohodlně. To může potenciálně způsobit i to, že IGL bude vypadat jako toxic anebo přísný kontrolor. Zatímco požadavek na hráče, aby hráli určitou pozici, je v pořádku ale říkat mu přímo v zápase, jak tuto pozici hrát může ve většině případů být pro samotného hráče špatným signálem. Je důležité si uvědomit, že požadavek na hráče aby sledoval určitou pozici/míso není micromanagement, protože to je vaše práce, jako IGL, říkat hráčům co se musí pokrýt. Jsem přesvědčen, že In-Game Leader by měl znát herní styl všech svých spoluhráčů, aby byl schopen předpovídat, co jeho týmový kolega bude s největší pravděpodobností v určité situaci dělat. Pokud víte, co budou s největší pravděpodobností dělat, tak můžete lépe plánovat svojí hru okolo jejich rozhodnutí. Historicky je dokázáno, že micromenežování hráčů škodí vaší individuální hře, protože jako IGL jste příliš zaměřen na ostatní než na vlastní hru. Existuje spousta negativ, které mikromanažování hráčů přináší a pozitiva tohoto stylu jsou minimální až zanedbatelné.
Sledování vlastní hry
Sledování zápasů je skvělý nápad, s výjimkou případů, kdy se všichni dívají pouze na profesionální zápasy a nikdy je nenapadne si pustit vlastní demo. Celá pointa sledování vlastního dema nebo VODu je schopnost vidět, co děláte špatně z jiné perspektivy. Nenavrhuji jen sledování vašich vlastních her, ale rovnováha obojí (sledování vlastních + profesionálních zápasů) pomáhá nesmírně při zjišťování problémů, které hráči dělají a lépe pak přicházíte na to jak jednotlivé herní problémy vyřešit. Na druhou stranu mám pocit, že by týmy měly sledovat profesionální hry společně, aby vymysleli a vytyčily si herní záležitosti a nápady jako tým. Pro zkušenější týmy se domnívám, že sledování vlastních zápasů jako tým pomůže hodně, zvlášť pokud je celý tým zapojen a mluví o věcech, které se ve hře stali.
Vedení hry v půlce kola (mid-round calls)
Komunikování strategií v půli kola je trochu odlišné od toho, které probíhá na začátku kola. Existují dva druhy týmů: A) jeden ze zkušených borců, který je stále naživu zahlásí, co se v půlce kola půjde za taktiku / B) je určený hráč (obvykle IGL), který se stará i o vedení týmu ve všech případech i když už je třeba mrtví. Jsem přesvědčen, že většina hráčů, by měla mít šestý smysl, když hrají (game sense). Herní smysl (game sense) je například to, když jste si téměř jist, že víte, kde se některý z protihráčů nachází i přes to, že o jeho poloze nemáte informaci. Ve většině případů nemůže IGL plně cítit a vidět, co dělají jeho spoluhráči a jaké myšlenky či pocity mají z daného kola. Samozřejmě, že je to v každém týmu jinak a Já zde těžce generalizuji na základě svých zkušenosti. Mám však pocit, že pokud jste druholigový tým, tak může jedna osoba, která má nestarosti vedení hry v polovině kola, způsobit problémy. Většina hráčů, kteří už v týmu mají nahráno nespočet hodin by měli dobře vědět, co dělat v určitých situacích a jak se domluvit. Ze svých zkušeností vím, že lidé, kteří jsou v půlce kola naživu, by měli hlavně komunikovat mezi sebou, aby nedošlo k nedorozumění nebo hluchým místům ve hře. Z pokusů a omylů se časem tito hráči poučí a budou se tak lépe rozhodovat v budoucnu. A věřte mi, že bez chyb to nejde, protože jen díky chybám se dokáže člověk poučit a začít dělat věci dobře. Pokud strategické rozhodování v půlce kola činí pouze IGL, tak může mít zbytek týmu pocit, že nemohou činit správná rozhodnutí sami za sebe. Dokonce by vám (mrtvému IGL) mohli odporovat, protože by si připadali tak, že nemohou dělat správná rozhodnutí bez vás. Z velké části jsem přesvědčen, že pokud jste tým, který se chce zlepšit, tak by měli v půlce kola rozhodovat hlavně hráči, kteří jsou stále naživu.
Napravování chyb
Když se ohlédnu zpět tak vám můžu říct, že jsem se pokoušel opravit chyby v týmu co nejhorším možným způsobem. Místo toho abych dělal vše, co je v mých silách, abych s hráčem pracoval a povzbuzoval ho, tak aby se po hře zlepšili, tak jsem vysvětloval věci uprostřed hry a v podstatě je tak pomlouval před celým týmem. Pokud jste na to už nepřišli, tak konfrontace s hráčem v polovině hry je špatný nápad. Oprava chyb by měla nastat až po hře, když už každý vychladnul a je schopen myslet racionálně, nebo až tehdy pokud je tým připraven o hře (prohře) hovořit. Když konfrontujete spoluhráče v půlce hry, tak to obvykle skončí tím, že se osoba zatvrdí a zbytek týmu se tak zasekne řešením problému místo toho aby přemýšlel o dalším kole. Pokud se chystáte mluvit o chybách, tak počkejte, dokud hra neskončí anebo počkejte, dokud až se tým otřepe z prohraného kola. Tento přístup pomáhá hráči, který chybu udělal, přemýšlet o celé věci racionálně. A dá mu to ten správný impuls do budoucna, aby se příště snažil tuto chybu opravit.
Přistupování k zápasu
Jako In-Game Leader chcete přistoupit k zápasu s nějakým plánem, jak chcete, aby se hra vyvíjela. Snažte se nekoukat na to jaký má oponent rank či jak moc je silný, protože se pak můžete cítit poražen ještě předtím, než vůbec zápas začal. Pro tým je důležité mít otevřenou mysl, když jdou hrát důležitý zápas, protože jim to umožní vstoupit do zápasu s větším pohodlím. Přeci jen pořád hrajete proti panáčkům, kteří se nijak neliší od těch předchozích a stále mají na ramenou hlavu do které je můžete trefit. V dnešním světě CS:GO se stává celkem běžně, že David porazí Goliáše a vy byste se určitě neměli nikoho bát. To jak se bude hra vyvíjet, je jen na vás. Mrknout na jejich předchozí zápasy a udělat si analýzu nebo plán, podle kterého se budete ve hře řídit je přece mnohem důležitější a užitečnější než koukat na jejich ranky či sílu.
Toto jsou všechno věci, které bych si přál vědět, když jsem začínal jako In-Game Leader. Doufám, že to pomůže všem vám novým IGL v budoucnosti. Vyhnete se tak hned na začátek mnoha kritickým chybám, které jsem dělal Já a mnoho jiných před vámi!
Comments are closed, but trackbacks and pingbacks are open.